Jana Tomečková

Alfa nebo beta a jak to souvisí s odpočinkem?

Od rána jsme k nezastavení a útěchou nám je lákavá vidina večera, kdy si dáme konečně nohy na stůl a nalijeme sklenku dobrého vychlazeného vína. Naše hlava je během dne převážně v beta vlnách, protože neustále něco řešíme, analyzujeme a plánujeme. 

Tyhle mozkové vlny odráží naše racionální myšlení a naši bdělost. A třebaže se přes den najdou momenty, kdy stojíme na zastávce a hlava by si mohla dát pauzu, sáhneme po telefonu a sjíždíme sítě. Zprávy, notifikace, všechno si žádá naši pozornost a udržuje nás tak neustále bdělé. Tohle je prostě typické pro dnešní dobu – přemíra beta vln, která pro nás bohužel z dlouhodobého hlediska představuje stresovou zátěž.

Je to přesný opak toho, co zažívali naši předci. Ti trávili spoustu času manuální prací někde venku na čerstvém vzduchu. Práce na poli nevyžadovala velkou dávku přemyšlení a oni se tak často udržovali v alfa vlnách. Určitě dobře znáte, když se ponoříte do nějaké činnosti a vaše myšlenky plynou bez vnímání času a místa. Jste ve flow…

Věcmi ve vnějším světě se zabýváte méně, a tak vaši pozornost využívá vnitřní svět. Stáhnete se dovnitř a máte sklon myslet a analyzovat méně. Zasněně se zahledíte z okna do zahrady. Relaxujete. Meditujete. Jeden z důvodů, proč se často medituje ráno nebo večer, je prostě fakt, že se naše mozkové vlny přirozeně zpomalí na alfa hladinu, a my se na sebe dokážeme lépe napojit.

Jak trávíte vaše večery? Nalijetete si sklenku vína a sednete k televizi či netflixu? Sjíždíte sociální sítě a bavíte se komentáři? Možná se pak cítíte o něco lépe a jdete spát s tím, že celý den skončil. Jenže co ty nedořešené emoce, které jste přes den prožívaly? Uleháte do postele a říkáte si, že se z té práce zblázníte. Jen při vzpomínce na šéfa nebo na hádku s kolegyní se vám ježí vlasy. A pak s tímto slušně napěchovaným balíčkem usínáte a věříte, že to další den nebude zase tak hrozné.

Sami sobě tím nejlepším terapeutem

Co kdyby se dalo takové zklidnění pojmout i jiným způsobem? Sednout si v klidu a přítmí do meditace, navodit si příjemnou atmosféru. V takovém rozpoložení se lehce přepneme do alfa vln. Můžeme si zrekapitulovat celý den a nastavit si záměr pro den nový, pro nový projekt či nový sen.

Tohle zdánlivé nicnedělání umožňuje našemu vědomí začít uklízet, propouštět a zbavovat se negativních emocí. A celé to nemusí trvat déle než 10 minut. Není ani nutné vstupovat do vedených meditací. Já osobně si tento posvátný čas hýčkám a zpravidla přepínám telefon na airplane mode někdy okolo 9. Možná je tahle představa pro někoho naprosté bláznovství. A já tomu rozumím. Dnešní doba a zejména západní svět tlačí na výkon, cíle, výsledky, výstupy, splněné úkoly. Být offline se stává čím dál větším luxusem.

Já byla dříve hodně v napětí a nedovolovala se uvolnit. Neustále jsem měla na mysli, že musím makat, makat, makat a sebemenší zastavení jsem vnímala jako slabost. Na to přece nemám čas! Body Therapy mě vedla k určitým emocím v těle – ta, která se dožadovala největší pozornosti, byla vina.

V momentě, kdy jsem chtěla odpočívat, jsem pocítila vinu za to, že nic nedělám.

Došlo mi, že je to celé špatně. Vždyť menší zklidnění mi dodá více energie a síly pokračovat v mých projektech. Tahle sebepéče je určitou formou sebelásky a nezbytným dozdrojováním. Když já mám dost, mohu dávat i ostatním. Když já jsem vymačkaná jako citrón, tak jsem kyselá i na ostatní. A to přece nikdo nechce! Tohle zvědomění mi pomohlo emoci uvidět a následně s úlevou propustit. Mé tělo se radovalo: „Už je na čase dát sbohem těm starým nefunkčním vzorcům.“

Dnes se snažím odpočívat více vědomě. Ať již během večerní rutiny, která se skládá z několika zklidňujících a sebereflexních aktivit, či přes den skrz dýchací cvičení, které okysličí tělo a rozproudí energii. Když potřebuji vypnout úplně, je ideální kontemplační procházka bez telefonu. Nechávám myšlenky plynout. Dávám jim prostor bez nátlaku a analyzování a stávám se více pozorovatelem. A stačí opravdu jen 30 minut a po návratu je zpravidla vše tak, jak má být. Často si tak připomínám mé oblíbené motto: „Všechno, co mám v tomto životě zažít, zažiju.“

Všechno, co mám tento život stihnout, stihnu.